Marek Neumann: Výroba vždy stojí na datech, jen se nesmějí sbírat ručně

Marek Neumann je v Asseco Solutions vedoucím realizačního týmu segmentu SME s převládajícím segmentem výrobních firem. Má za sebou mnohaletou praxi s implementací ERP systémů a vývojem elektronických technologií nejen v Česku. Povídali jsme si s ním o tom, co je podle něj hlavním problémem menších a středních výrobních firem.

Dnes se neustále dokola omílá věta, že data jsou to nejcennější, co firma má. Jak to vidíte v kontextu malých a středních výrobních podniků, je to opravdu tak?

Z mého pohledu jsou data po know-how opravdu to nejcennější, co firmy mají. Vlastně u mnohých je i to know-how jen v podobě digitálních dat. Data z výroby mohou být velmi cenná. Ne všichni si to však uvědomují a chovají se k nim nadneseně řečeno macešsky. Uvedu příklad: neznám výrobní firmu, která by nechtěla kapacitně plánovat výrobu, aby všichni věděli, kdy bude co vyrobeno. Jenže málokterá firma je schopna udržet práci se zdrojovými daty tak, aby výsledek nebyl zkreslený. Pokud totiž nechám zdrojová data vkládat do systému ručně, což z mnohde hojně užívaného papíru většinou jinak nejde, kromě zvýšené pracnosti tam vnesu chybovost a znemožním tak automatizaci. Bez správné práce s daty z výroby si nemůžete být jistí efektivitou využití výrobních technologií, a tím i efektivitou investic do nich.

Ruční zadávání dat bývá u menších firem asi poměrně časté. Co je třeba si v takovém případě pohlídat?

Racionální míru detailu jednotlivých procesů. Odvádět třeba opakované výrobní operace každých pět minut, byť elektronicky, ale ručním zadáním, spolehlivě demotivuje takto dotčeného výrobního pracovníka. Pokud je vyžadována takováto míra detailu, je nutné ji nahradit automatickým vstupem, nikoli zvýšenou pracností pro člověka. Toto si výrobní manažeři mnohdy neuvědomují a jdou z jednoho extrému digitalizace, kdy v podstatě žádná data neexistovala, do jeho opaku, kdy chtějí digitalizovat naprosto všechno a zadávat data o každém jednom kroku ve výrobě ručně. To vše v naději, že získají dokonalý přehled o výrobě. Výsledek však bývá většinou opačný, jelikož takto ručně vkládaná data nebudou mít valnou relevanci a přiblíží se validitě ručně přepisovaných dat do Excelu. Ve výsledku to nikomu nic nepřinese, kromě chybné zkušenosti, že digitalizace není cesta.

Popisujete, že některé výrobní firmy i dnes přecházejí v podstatě z nulové digitalizace. Je to ale dnes ještě vůbec možné, fungovat ve výrobě bez digitalizace?

Ano, dovedu si představit třeba malé zakázkové dílny. Ty se bez digitalizace výroby obejdou, ale bez čeho se již neobejdou, je digitalizace obchodního procesu, protože většina těchto firmiček prodává svou produkci v e-shopech.

Obecně se dá říct, že čím menší výrobní marže, tím jsou vyšší nároky na digitalizaci. U nižších výrobních marží není prostor pro chyby a pro tyto společnosti je digitalizace nutností. U těch firem, které pracují s velkým „polštářem“ vysoké výrobní marže, takový tlak obecně není, protože případná chyba sice sníží zisk, ale neohrozí danou společnost. Neuspějí ale v dodavatelských výběrových řízeních, protože digitalizované efektivní firmy nabídnou výhodnější podmínky bez započítaných „polštářů“. 

Stejně tak je po mnohé firmy prvotním impulzem významnější digitalizace neschopnost udržet funkční procesy při auditech kvality. Excel a šanon plný papírů snesou vše, ne tak už auditor odběratele, jehož zjištění se v tom lepším případě projeví pokutou v řádech tisíců eur, v horším ztrátou dané zakázky nebo odběratele.

Na co se musí zaměřit firmy, které ještě s digitalizací nezačaly nebo jsou v této oblasti zatím v začátcích?

Filozoficky je to hlavně potřebná změna myšlení. Setkal jsem se nedávno s výrobní společností, která výrobní dokumentaci k dané zakázce koncentruje v pozinkovaném kbelíku, který s danou zakázkou prochází celým výrobním procesem. Změna myšlení, že onen hmatatelný kyblík a v něm nasypané výkresy a průvodky nebudou existovat a veškeré informace budou jen v digitální podobě, je pro mnohé výrobní manažery nepředstavitelná. Téměř všichni si zvykli používat chytré telefony, tablety, chytré televize, ale podívat se na výrobní příkaz, operace nebo výkresovou dokumentaci na odpovídajícím digitálním médiu je velký problém. Parní lokomotivou, kterých je dnes v muzejních spolcích funkčních dost, moderní rychlovlak prostě nedoženete. A ve výrobě je to stejné – funguje obojí, ale efektivita je nesrovnatelná.

Děkujeme za rozhovor.